Před dvěma lety jsem s dětmi při procházce navštívil zvláštní kout kousek od domu. Dodnes přemýšlím, jestli jsem je tehdy vtáhl do svého světa nebo na pár chvil vstoupil do toho jejich...
Populární příspěvky z tohoto blogu
Velikonoce
Po noci den. Po písni ticho. Za větou tečka zůstane. Po smrti tělo přikryté cíchou a jméno, které neznáme. Stín zvolna mizí mezi svými, pláč, který nikdo neslyší. Sedím nad hřeby Kristovými. Je ticho. Ze všech nejtišší.
Příroda zmizelá v podivném bezčasí. Slova jen sama uléhají na rty. Odcházím hluboko do sebe. Proč asi? Obrazy bez dechu rámuji do pasparty. Kolkolem setřelá iluze krajiny. Stávám se příběhem se zatajeným dějem. Prolétnou kameny hozené bez viny. Tiše si rozprávím se Svatým Metodějem...
Ta část Buchlovek mi trochu připomíná JIzerky... ;) Hezké to máš...
OdpovědětVymazat