Po noci den. Po písni ticho. Za větou tečka zůstane. Po smrti tělo přikryté cíchou a jméno, které neznáme. Stín zvolna mizí mezi svými, pláč, který nikdo neslyší. Sedím nad hřeby Kristovými. Je ticho. Ze všech nejtišší.
... Velkonoce, žel, jen jedenkrát jsou v roce, nouze jest o vykoupení větší nežli o chléb denní, jehož nelze polykati pro bolest, jež s vášní katí hrdlo hladové nám svírá... Bohuslav Reynek "V postě" (úryvek)
Příroda zmizelá v podivném bezčasí. Slova jen sama uléhají na rty. Odcházím hluboko do sebe. Proč asi? Obrazy bez dechu rámuji do pasparty. Kolkolem setřelá iluze krajiny. Stávám se příběhem se zatajeným dějem. Prolétnou kameny hozené bez viny. Tiše si rozprávím se Svatým Metodějem...
Komentáře
Okomentovat