Příspěvky

Velikonoce

Obrázek
        Po noci den. Po písni ticho.          Za větou tečka zůstane.          Po smrti tělo přikryté cíchou         a jméno, které neznáme.          Stín zvolna mizí mezi svými,         pláč, který nikdo neslyší.          Sedím nad hřeby Kristovými.          Je ticho. Ze všech nejtišší.
Obrázek
                                                                                                                        Příroda zmizelá v podivném bezčasí.                                                         Slova jen sama uléhají na rty.                                                         Odcházím hluboko do sebe. Proč asi?                                                          Obrazy bez dechu rámuji do  pasparty.                                                          Kolkolem setřelá iluze krajiny.                                                         Stávám se příběhem se zatajeným dějem.                                                         Prolétnou kameny hozené bez viny.                                                         Tiše si rozprávím se Svatým Metodějem...                                                                      

Odcházení

                                                                                          Potisící a stále nově Se dívám na smrt z jejích bran Jsem mince v dlani Charónově Jsem vyražen a vytepán Jen ležím, oči vzhůru k nebi Nepřítomné a upřené V nich vykřičníky jako hřeby Křičí Ne, Bože, ještě ne                                                                                           

Nový rok

Obrázek
Najít si sen, co jednou se Ti splní Potkat se tam, kde nikdo jiný není...    

31.12.2020 ...a kapku štěstí...

Obrázek
  Servi mne ze břehů a rozbij o skály. Má-li má duše mír anebo nemá-li jedno je. Spletená šňůrka dní trhá se. Po vláknech, po tónech, po tvářích, po kráse.

Venuše v náručí Slunce

Obrázek
     Je tři čtvrtě na tři ráno. Budík nemilosrdně přeruší spánek, ale ne jako obvykle. Dnes není tyranem, který vyhání z teplého lůžka do práce, ale služebníkem, jenž zve k neopakovatelnému zážitku.      Vstávám. Tiše odhrnu přikrývku a vykrádám se z pokoje. Vše ještě může být ztraceno - stačí obloha zakrytá oblačnou dekou jako včera. Opak je pravdou  - vidím hvězdné nebe a pomalu světlající obzor. Vyhlédnu k severovýchodu, nespatřím-li povědomý stříbřitý jas nočních zářících oblaků - začíná krátké období, kdy lze tento úchvatný úkaz spatřit. Nic. Nevadí, některá z příštích nocí snad přinese příznivější obrazy... Zavírám okno a vidím, jak jedna hvězda, daleko jasnější, než všechny ostatní, neslyšně letí oblohou. Viděl jsem ji mnohokrát - na obloze nejde přehlédnout. Vesmírná stanice ISS. Dívám se, jak se vzdaluje a zvolna pohasíná v temnotě. Je čas se obléci a vyrazit na cestu. Ještě narychlo snězený rohlík, jablko do kapsy, večer sbalený batoh na záda a zavírám dveře.