Étienne fotografie

Poesie deštivého dne. Dne, kdy fotografie byla  tak snadná...          

Lampa, stěna, fotoaparát a ...... světlo. 

        Po noci den. Po písni ticho.          Za větou tečka zůstane.          Po smrti tělo přikryté cíchou         a jméno, které neznáme.          Stín zvolna mizí mezi svými,         pláč, který nikdo neslyší.          Sedím nad hřeby Kristovými.          Je ticho. Ze všech nejtišší.

                                                                                                                        Příroda zmizelá v podivném bezčasí.                                           ...

                                                                                          Potisící a stále nově Se dívám na smrt z jejích bran Jsem mince v dlani Charónově Jsem vyražen a vytepán Jen ležím, oči vzhůru k nebi Nepřítomné a upřené V nich vykřičníky jako hřeby Křičí Ne, Bože, ještě ne                                                           ...

Najít si sen, co jednou se Ti splní Potkat se tam, kde nikdo jiný není...